100 let sochaře medailéra Václava Adolfa Kovaniče

Main_kovani_001
100 let sochaře medailéra Václava Adolfa Kovaniče | FOTO: Archiv týdeníku Nové Slovácko

Narozen 27.září 1911v Javoří, zemřel 28. března 1999 v Kyjově

Letos si připomeneme stoleté výročí narození sochaře V. A. Kovaniče, který dosáhl věhlasu díky nejmenší sochařské plastice – medaili, které dovedl jako málokdo vdechnout život, zachytil charakter portrétované osobnosti a dát i malému sochařskému dílu kus monumentality.

Narodil se v Javoří u Bílska /Bielsko – Biala v dnešním Polsku/ v rodině lesníka. Mládí prožil v lesním údolí říčky Rokytenky v Újezdě u Znojma. Tatínek – lesní správce – svého synka naučil dívat se kolem sebe otevřenýma očima, vnímat přírodu a přemýšlet o ni. Po mamince, která se dožila skoro sta let, zdědil její pracovitost a skromnost. Takto vybaven svými rodiči odešel studovat.

 

Dlouhá cesta k mistrovství. Žák velkého učitele

V letech 1927-1931 studoval na Hořické sochařsko – kamenické škole, kde podobně jako Václav studovala celá plejáda budoucích českých sochařů. V r. 1931 až 1936 byl žákem prof. J. Mařatky na Vysoké škole uměleckého průmyslu v Praze, odkud na Akademii výtvarných umění do ateliéru prof. O. Španiela, tvůrce prvních československých mincí a představitele české reliéfní plastiky. Není divu, že i jeho žák začal inklinovat k medaili, i když to trvalo téměř deset let, po které dával přednost volné plastice. Do roku 1954 žil v Praze a pak se odstěhoval na venkov. Dal přednost blízkosti přírody a většinu svého života prožil ve venkovském domu v Hovoranech, kde byla zahrada s ovocným sadem, roubená studna uvnitř domu a podkrovní ateliér s několika čtverečními metry pracovní plochy. Zde vytvořil díla, která odtud směřovala na tři kontinenty, do mnoha zemí Evropy, na americké univerzity, nebo k prezidentovi Indické republiky. Od roku 1959 putovaly i na mezinárodní výstavy medailí FIDEM do Vídně, Paříže, Říma, Moskvy, Haagu nebo do Athén.

 

Géniové lidského ducha – životní téma Kovaničova díla

Bylo třeba osobně poznat Kovaniče s jeho bezelstnou povahou, skromností až plachostí, abychom pochopili, že si vybral obor, který intimitou a kabinetním charakterem vyhovoval jeho naturelu a hloubkové povaze.

O představitelích vědy a umění, které zvěčnil na svých medailích a plakátech, věděl snad všechno, co se dalo zjistit a přečíst. Jsou mezi nimi lékaři – mikrobiolog Louis Pasteur, fyziolog Jan E. Purkyně, genetici Bohumil Sekla a Řehoř Mendel, ruský genetik N. I. Vavilov umučený v gulagu, antropolog Aleš Hrdlička, spisovatelé – Eliška Krásnohorská, Jaroslav Hašek, básník Rabíndránáth Thákúr, hudebníci – Ludvík v. Beethoven, Leoš Janáček či Rudolf Firkušný. Kovanič zpodobnil i svého přítele malíře Josefa Jambora, Jožu Uprku, Antonína Slavíčka, nebo česko - francouzského malíře Otakara Kubína /Coubine/. Mezi nejlepší portréty patří i učitel národů J. A. Komenský.

Politiky Kovanič neportrétoval, s vyjímkou T. G. Masaryka, kterého se snažil zachytit spíše jako filozofa.

 

Kovaničovo dílo doma a za hranicemi

Rád pracoval pro univerzity doma i v zahraničí. Pro Vysokou školu veterinární v Brně vytvářel od roku 1966 galerii šestnácti vědců a pedagogů i pamětní medaile. Kovanič měl své oblíbené osobnosti, které zpodobnil i několikrát. Také Leoš Janáček se dočkal více zpracování a jeho plaketa je i v Llangolen na britském ostrově a Řehoř Mendel na několika místech v Evropě a na amerických univerzitách. Kovaničovo dílo je součástí stálých sochařských sbírek Národní galerie na zámku ve Zbraslavi, v Moravském muzeu města Brna, v Kunsthistorisches Muzeum ve Vídni, Münzkabinetu v Drážďanech, Petrohradské Ermitáži, papežské sbírce ve Vatikánu, Britském muzeu v Londýně, Slovanském muzeu ve Waschingtonu, ve Vysokých školách veterinárních ve Vídni, Salzburgu a Budapešti a v dalších místech doma i ve světě.

Kovaničův jezdecký portrét Přemysla Otakara II. Podle dobové pečeti byl ražen mincovnou pro rakouskou a americkou numismatickou společnost.

Kovanič se rád účastnil společných výstav SVUM /Sdružení výtvarných umělců moravských/ a byl jeho členem 19 let do jeho zrušení komunisty v r. 1959.

V r. 1991 při obnovení činnosti Sdružení se stal jeho předsedou.

 

Kovanič Kyjovu

Prvním dílem věnovaným městu Kyjov, kde prožil poslední léta svého života, byla plaketa k 850. výročí prvního písemného dokladu Kyjova jako trhové vsi z r. 1976. Po roce 1989 přispěl Kyjovu třemi pamětními deskami. Ta první vzdala hold prvnímu řediteli kyjovského gymnázia, přírodovědci a národopisci Josefu Klvaňovi a další dvě významným absolventům gymnázia: zakladateli české genetiky RNDr. et MUDr. Bohumilu Seklovi na jeho rodném domku v Bohuslavicích a armádnímu generálovi Janu Sergeji Ingrovi v rodném Vlkoši. Ingrův portrétní reliéf byl také posledním Kovaničovým sochařským dílem. Trvalou památkou je i busta T. G. M. V 1. poschodí kyjovské radnice.

V r. 1996 byl V. A. Kovanič v době oslav 100 let českého Kyjova odměněn Cenou města Kyjova. Zemřel 28. března 1999 v nedožitých 88 letech a byl pochován v Hovoranech nedaleko od svého ateliéru.

Dodnes nezapomenu na slova malíře Jana Gajdoše, proslovená nad hrobem přítele svého otce: „..Vezmete-li do dlaně jeho medaili, cítíte jak z ní na vás přechází teplo, protože byla tvořena srdcem....“                  

DISKUZE

comments powered by Disqus
NEJČTENĚJŠÍ ČLÁNKY


19:20 | 29. Říjen 2020
Zprávy

Houbaři na Slovácku si přišli na své

List_web-hriby

Doslovné žně si v minulém týdnu užívali sběrači hub a zvláště hřibů praváků, smrkových. V okolí Bzence, Vacenovic, Ratíškovic byly obleženy vstupy do lesů desítkami ...