Jiří Peša v letech 1978-2018 i dříve

Main_18_10_4a_ji___pe_a_v_letech_1978-2018_i_d__ve_skupina_p_ti__1_
Skupina pěti, výprava na kolech | FOTO: Archiv týdeníku Nové Slovácko

Každému Veselanovi známou osobnost výtvarníka Jiřího Peši snad ani netřeba představovat. Jeho tvorbu si můžeme připomenout na výstavě, která je právě k vidění v Městské galerii na Panském dvoře. My se ale podíváme spíše do soukromí „bratra Akély“, jak ho důvěrně označují skauti. Představme si tedy, v jakém prostředí vyrůstal, jak ho formovalo, a především kdo jej provázel životem a měl největší vliv na jeho tvorbu…

Kdy jste začal kreslit a kdo na vás měl zvláště vliv v počátcích vaší tvorby? Co vás nejvíce bavilo kreslit v době, když jste byl ještě klučina? Jaké byly vaše úplné začátky?

Kreslil jsem rád od útlého věku. Především lidské postavy a koně. Byl jsem náruživým čtenářem dobrodružných příběhů, a to se projevilo i v námětech mých obrazů. Zajímaly mne příběhy o mořeplavcích, rytířích, o indiánech, ale i příběhy ze Starých pověstí českých, osudy světců z knihy Naše světla s ilustracemi Arnošta Hrabala, a zvláště pak ilustrace Mikoláše Alše. Nikdy neproběhlo žádné nucení. Jednoduše jsem využíval toho, co jsem dostal.

Při výběru střední školy byla tedy vaše volba od začátku jasná? Nelákal vás žádný jiný obor či směr, kterým byste se mohl vydat?

V posledních ročnících základní školy jsem se stal členem výtvarného kroužku při Kulturním domě. Kroužek založil a vedl pan učitel Josef Kozumplík. Složení kroužku bylo různorodé, od dětí až po dospělé. Kreslila se lidská postava, zátiší, portrét, kreslili jsme i v přírodě a ve městě. Kroužek jsem dále navštěvoval i při studiu na Střední uměleckoprůmyslové škole v Uherském Hradišti v letech 1963–1967.

V souvislosti s vámi se vždy mluvilo také o „Skupině pěti“. Jakým způsobem vznikla a kdo všechno k vám patřil?

Po návratu z vojenské základní služby v roce 1969 z výtvarného kroužku v následujícím roce vykrystalizovala skupina výtvarníků pod názvem „Skupina pěti“. Bylo to společenství výtvarníků-neprofesionálů různého věku, povolání i výtvarného vyjádření. Zakládajícími členy byli Josef Kozumplík, Josef Tomeček, Jaromír Hynšt, Vladimír Groš a já. V průběhu dalších let se počet členů měnil. Skupina se postupně rozrostla o Jiřího Slováka, Milana Kočiše, Milana Rašku, Jaroslava Válka, paní Buchtíkovou, Františka Šímu a Jaroslava Tribulu – „mluvčího skupiny“.

Co bylo hlavní náplní Skupiny pěti? O co vám šlo? Jednalo se o uzavřený spolek pár přátel na život a na smrt, nebo jste byli otevření novým lidem a členům, novým možnostem?

Byli jsme podobně ladění jak ve vztahu k výtvarnému umění, tak i společenskému dění ve městě i v zemi. Během následujícího více než pětadvacetiletého působení jsme se svými výstavami a koncerty při výstavách pořádaných dostali do povědomí nejen kulturního a společenského života v našem městě, ale i v širším okolí. Od roku 1972 jsme každoročně pořádali společnou výstavu v jarních měsících a výstavu autorskou na podzim. Mimo Veselí proběhly navíc společné i autorské výstavy v různých městech vlasti. Zvláště první léta byla velice plodná. Podnikali jsme výpravy spojené s kreslením a malováním nejen do okolí města ale i do Bílých Karpat, na Chřiby, Pálavu a Českomoravskou vysočinu k Velkému Meziříčí. Pořádali jsme týdenní výpravy na kolech, které většinou směřovaly do jižních Čech – například z Horažďovic či z Mariánských lázní do Veselí a podobně. Poznávali jsme krajinu Českého lesa, Šumavy, Vysočiny. V pozdějších letech to byly opět týdenní pobyty, ale pěší, které směřovaly opět na výše uvedená místa.

Brzy po vzniku skupiny jsme se vydali na první vícedenní pobyt na Českomoravskou vysočinu. Pohostinné zázemí jsme našli na chatě pana prof. Nováčka v Nesměřském údolí poblíž Velkého Meziříčí. Malebná krajina Vysočiny nám učarovala. Vracel jsem se tam téměř každoročně. S kolegy ze skupiny, později s rodinou a posledních více než dvacet let s chlapci našeho veselského skautského střediska, vždy s tužkou a zásobou papíru. Úžasná krajina mi vedla ruku. Kreseb jsem zhotovil stovky.

Další oblastí, kterou mám rád, jsou jižní Čechy a v posledních letech především okolí sv. Hostýna. Kresby, na kterých pracuji, již dále nerozvíjím – jsou pro mě konečné. V současnosti spíše využívám vjemů, které uchovávám z někdejších toulek, často s vazbou na útržky příběhů Starého i Nového zákona Bible.

Spolek stále funguje? A vídáte se ještě, pořádáte výpravy do přírody jako dřív nebo společné výstavy?

Ne, již ne. Na začátku 90. let, po převratu se Skupina pěti postupně přirozeně rozpustila. Tak jako to začalo, tak se to i rozplynulo. Naposled jsme vystavovali ve Veselí v srpnu roku 2012 v městském muzeu.

Stejně jako výtvarné umění je s vaším jménem spjata také práce a aktivita ve veselském skautském středisku Čejka. Jste stále jeho součástí? Jak a kdo vás ke skautingu přivedl?

Jsem zástupce vedoucího skautského střediska a věnuji se stále mladým klukům – vlčatům. Začalo to tak, že někdy po novém roce 1990 se objevili u mých dveří opět členové skupiny – Hynšt a Franta Šíma a zeptali se, jestli bych měl zájem, a já šel.

Snažil jste se své výtvarné umění či nadšení pro skauting šířit i ve své rodině? Jste si vědom vlivu, který máte na své okolí?

Vždy jsem cítil úžasnou podporu rodiny, zvláště manželky. Do skautu byla zapojena celá rodina. A co se výtvarného cítění týče, mají k němu svým způsobem všichni vztah. Jestli jsem na toto měl vliv já, to nevím…

Nedávno byla v galerii na Panském dvoře představena vaše čtyřicetiletá tvorba – jaký byl její vývoj?

Současná výstava je složena ze čtyř etap tvorby posledních čtyřiceti let. Jedná se jednak o linoryty (správněji ryty do PVC) většinou s figurálními motivy, dále kresby, které mne provázejí po celé zmíněné období. Jsou to kresby tužkou z cest po Vysočině, Zarazicku, jižních Čechách a Beskydech. Poslední část tvoří současná tvorba – kresby perem a tuší. Jsou zde vystaveny práce z let 2015 a 2017. Tuto poslední etapu tvoří hlavně ukázka kreseb vyvolaná součinností s dětmi z Junáku.

Vernisáž výstavy Jiří Peša: Kresby, grafika 1978–2018 proběhla v sobotu 17. února. Jiří Peša nejenom zahájil přehlídku 40 let své tvorby, která bude v Městské galerii Panského dvora k vidění téměř do konce března, ale také oslavil významné životní jubileum. Přeji mu tedy vše dobré a především plno sil a dobré nálady do dalších let.

Děkuji za rozhovor

Anna Březovská

DISKUZE

comments powered by Disqus


16:15 | 04. Červen 2018
Kultura

KAM VE VESELÍ A OKOLÍ v červnu 2018

List_bez_n_zvu_1

Blatnice pod Svatým Antonínkem www.obecblatnice.cz tel.: 518 331 2252. – 3. 6. Víkend otevřených památkových domků / Ojedinělé zpřístupnění památkových domků, objektů ...