Veličan Antonín Pšurný se dožívá pětaosmdesáti let

Main_p_urn__3
FOTO: Archiv týdeníku Nové Slovácko

Velká nad Veličkou – V letošním roce se v plné duševní i fyzické pohodě dožívá 85. let známý pedagog, sportovec, zanícený sokolský činovník a národopisec Horňácka, středoškolský profesor Antonín Pšurný. Mnozí z návštěvníků Horňáckých slavností (HS) znají Tondu Pšurného z pódia těchto slavností, kde se  jeho štíhlá, sportovní postava  vždy v haleně tyčila nad jinými zpívajícími muži z velického mužského sboru, anebo čněla vpředu u mikrofonu, když uváděl mnohé pořady tohoto svátku Horňácka. Jeho hlas zněl též i velickým náměstím, kdy při krojovaných průvodech popisoval divákům jednotlivé krojové součásti, ať již kroje pracovního, svátečního nebo obřadního.

Ke kroji jako svátečnímu oděvu, do něhož se vesničané strojili při odchodu do kostela, měl vždy úctu, jelikož byl k ní vychováván od mládí svými rodiči. Od dětství byl veden ke křesťanské víře a zbožnosti, ať již při návštěvě pravidelných bohoslužeb či při účasti  na poutích u Sv. Antoníčka.  Víra  mu  zůstala až do dnešních dnů, protože jako silně věřící člověk se celý život řídil a řídí, jak sám říká, desaterem, kterému se nezpronevěřil, a Biblí.

Přestože se narodil 18. 8. 1927 v Napajedlích, celé dětství prožil v Milokošti u Veselí nad Moravou, kde jeho rodiče vlastnili hospodu, na které se v dnešní době dokonce nachází pamětní deska věnovaná právě našemu jubilantovi.

V jedenácti letech přechází Antonín Cyril Pšurný na gymnázium do Uherského Hradiště. Zde se nejen pod vlivem učitele tělesné výchovy stává nadšeným Sokolem, přestože jeho otec v Milokošti patřil mezi zakladatele Orla. Láska ke sportu, který ho od studentských let očaroval, jej neopustila ani v letech následujících.

Po absolvování gymnázia ve sportovní  činnosti pokračuje. Později se stává sokolským cvičitelem dorostenců, s nimiž se pak zúčastňuje i  velkého sletu v roce 1948 na pražském Strahově. Ani po následném zákazu Sokola nepřestává být sportovcem. Cvičí nejen na nářadí, vyhrává plavecké závody, dokonce jako ragbista reprezentuje Československo v mezistátním utkání s Rumunskem. Nejvíce sil však věnuje „své“ atletice. Jako urostlý dorostenec se stal třikrát mistrem republiky v hodu diskem a také třikrát překonal v této disciplíně československý rekord.

Vojenskou službu si odbyl v Armádním středisku  vrcholového sportu, dříve označovaném jako ATK Praha (od r. 1956 název Dukla Praha). Jeho velitelem byl tehdy olympijský vítěz a světový rekordman Emil Zátopek. Ten s manželkou Danou často zajížděl k Pšurným do Velké. Rád si zazpíval s kamarádem Tondou, Veličany či členy souboru Velička, kupř. na fašanku v kulturním domě. Měl jsem tu čest zpívat v jeho blízkosti i já. Přátelství těchto  kamarádů ukončil až skon nejslavnějšího atleta 20. století a nejslavnějšího československého atleta všech dob. Slovácko a Valašsko tak tehdy zastupovali v Armádním tělovýchovném klubu (ATK) Praha, který vznikl v r. 1948, dva synové zpěvné Moravy !

Po službě v armádě se Antonín Pšurný vrací zpět do rodného kraje a začíná v padesátých letech působit,co by zkušený sokolský cvičitel, ve školství jako učitel. Vyučoval  kupř. v Dubňanech, ale také v Kuželově a později na gymnáziu ve Strážnici. Zde také dálkově absolvuje předměty český jazyk a  tělesnou výchovu na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně a stává se řádným středoškolským profesorem na Gymnáziu Marušky Kudeříkové ve Strážnici (dnes Purkyňovo gymnázium Strážnice). Na této škole pak nepřetržitě působil až do důchodového věku. Za své působnosti na zdejší škole dovedl studenty gymnázia nejednou až do celostátního finále škol v atletických soutěžích. Největším úspěchem pak bylo bronzové umístění gymnázia v této soutěži a to v roce 1983.

Obdivuhodná byla i účast prof. Pšurného na mistrovství světa veteránů, kdy ve svých padesáti letech soutěžil ve Švédsku právě v hodu diskem. Však také za tyto pedagogické a trenérské úspěchy obdržel v roce 1992  ocenění – Medaili Jana Amose Komenského.

Ještě v době učitelování na škole v Kuželově se pedagog Antonín Pšurný seznamuje s mladou paní učitelkou Olgou Supovou, kterou pak ve svých pětadvaceti letech pojal, v roce 1952, za zákonnou manželku. A jak sám poznamenává : „Ve škole v Kuželově to byly moje najkrásnější mladé roky. Dobre sa ně tam učilo a měl sem  štěstí. Potkal  sem tam svoju Olinku, svoje veliké štěstí aj anděla strážného v jedné osobě. Vychovali sme společně tri děti a sme porád spolu šťastni. Však letos také s manželkú a s dětmi i vnoučaty oslavíme diamantovou svatbu, tedy 60 let společného života.“

Paní učitelka Olga Pšurná tak před těmi 60 lety nasměrovala svého manžela také k folklorním aktivitám, neboť sama v dětském národopisném hnutí již se školáky v této době pracovala a vydržela při této záslužné práci, jak s dětmi při přípravě programů na Strážnické a Horňácké slavnosti, ale i pro Mladé Horňácko, po celou dobu své pedagogické praxe. Taktéž   dlouhá léta aktivně pracovala i v Programové radě Horňáckých slavností.

I pan profesor Antonín Pšurný toho pro horňácký folklor a jeho slavnosti učinil za ta léta hodně. Od prvních ročníků vypomáhal  spolu s manželkou nejen organizačně, technicky, ale i programově. Mimo vlastní účinkování na pódiu jako zpěvák či konferenciér, se taktéž více jak 30 let zapojoval do práce  Programové rady HS.                                       

K jeho životnímu jubileu mu přejí hodně zdraví, pohody a životního optimismu nejen folkloristé z Horňácka, ale i mnozí studenti Purkyňova gymnázia ze Strážnice a taktéž i členové Sokola, jemuž  za celý život věnoval spoustu volného času a kus svého srdce.           PhDr. Antonín Mička

 

DISKUZE

comments powered by Disqus


08:29 | 09. Srpen 2019
Zprávy

O pohár starosty

List_sdh-vrbka

Jednodenní soutěž o pohár starosty obce Hrubé Vrbky v požárním útoku mužů a žen zařazenou do soutěže Grand Prix Hodonín připravují horňáčtí hasiči na 18. srpna se ...