Rozhovor s útočníkem SHK Hodonín DANIELEM VAŇKEM

Main_drti_i2
Ilustrační foto | FOTO: Archiv týdeníku Nové Slovácko

HODONÍN – Na začátku tohoto měsíce se objevil na
oficiálních webových stránkách Drtičů shkhodonin.cz zajímavý rozhovor s
útočníkem SHK Hodonín DANIELEM VAŇKEM, který vám nabízíme v plném znění. Na
konci loňských letních prázdnin si po osmi letech sbalil své fidlátka ve
vsetínské kabině a zamířil si to o sto kilometrů jihozápadněji na slunné
Moravské Slovácko.

Chtěl jsem určitě
jít hrát někam, odkud jsem měl reference i vlastní pocit, že se tam dělá hokej
dobře,“
prozrazuje zlínský odchovanec, který si v novém působišti rychle
zvykl.

Určitě svého
rozhodnutí nelituji. Sezona mi minimálně splnila má očekávání a v některých
ohledech je i předčila,“
říká člen elitní hodonínské formace Daniel Vaněk, narozený 28. ledna 1987,
výška 178 cm, váha 79 kg, levé držení hole. V play-off sehrál všech devět
zápasů a získal celkem 10 kanadských bodů za tři branky a sedm asistencí
.

Na konci roku 2016
jsi v jednom z rozhovorů řekl: „Chci, aby lidé v Hodoníně měli z hokeje radost,
aby na zimák chodili rádi a stáli za námi.“ Jsi z tohoto pohledu se sezonou
spokojený?

„Já si myslím, že nejen já, ale že všichni můžeme být z
tohoto pohledu určitě spokojeni. To, že jsme povedeným závěrem sezony, skvělým
play-off a předváděnou hrou nalákali lidi na stadion, to bylo to, co jsem si
opravdu moc přál. Podařilo se nám, že fanoušci, kteří chodí pravidelně s sebou
strhli i své kamarády nebo známé a přišli se všichni pobavit na zimák a podívat
se na dobrý hokej. Povedlo se nám region pobláznit hokejem, což je hrozně fajn.

Chtěli jsme dotáhnout sérii do pátého zápasu a rozdat si
to v rozhodujícím zápase. Na druhou stranu, když už se nám to nepovedlo, bylo
moc fajn ukončit sezonu doma před svými fanoušky. Jejich podpora v celé sezoně
byla výborná a v play-off to všechno vyvrcholilo. Fandění v sériích s Opavou a
Vsetínem a dlouhý potlesk po posledním zápase pro nás byla velká odměna.“

Probírali jste v
kabině zvýšený zájem fanoušků o zápasy v play-off?

„Určitě. Třeba Pešák s Pokecem (Petr Peš a Petr Pokorný)
říkali, že to dlouho nezažili a taky, že to dlouho tak neprožili jako letos.
Hrálo se dlouho, byl plný stadion, potrápili jsme profi soupeře, kterým Vsetín
bezesporu je. Myslím si, že podobně pozitivně to ale vnímali i ostatní
spoluhráči.“

Když už mluvíš o
Vsetínu, semifinále pro tebe asi byla hodně výjimečná série…

„...Asi opravdu byla. Během týdne jsme se s nimi utkali
čtyřikrát a to první utkání ve Vsetíně pro mě bylo hodně emotivní, pak už to ze
mě spadlo. Nevím jak to přesně definovat, ale… já jsem nechtěl vyhrát a
potrápit Vsetín kvůli sobě z nějaké hrdosti nebo ješitnosti, ale pro kabinu.
Kluci makali na maximum, trenéři nás fantasticky připravovali během celé
sezony, lidi za námi stáli a to byl ten hlavní motor. Podle mě jsme odehráli
sérii velmi dobře a já osobně jsem si to moc užil.“

Jaké byly tvé
pocity, když jsi v šedesáté šesté minutě prvního zápasu rozhodl o vašem
vítězství gólem v prodloužení?

„Abych řekl pravdu, tak jsem si to v ten moment asi úplně
neuvědomil. Všechno mi to došlo až na druhý den, kdy mi psala spousta lidí a to
jak pozitivních zpráv, tak samozřejmě i pár negativních. Vím, že to bylo proti
mému bývalému týmu, ale já teď nosím hodonínské barvy, a když jsem měl před sebou
prázdnou bránu, tak jsem to prostě a jednoduše nemohl vystřelit do rohu. Ta
radost z toho gólu byla samozřejmě už v ten daný okamžik, ale v hlavě mi to
došlo až o den později.“

V ten moment tě to
ale muselo hokejově obrovsky hřát, že?

„Rozhodně. Jak jsem říkal, osobně až tak ne, ale hokejově
určitě ano. My jsme totiž ten první zápas chtěli strašně moc vyhrát. Věděli
jsme, že právě v tomto zápase máme největší šanci. Byli jsme rozehraní z těžké
série s Opavou, zatímco Vsetín prošel přes čtvrtfinále hladce a dlouho stál.
Věřili jsme tomu a po utkání byla v kabině neuvěřitelná atmosféra a všichni
jsme si to moc užívali.“

V základní části
jsi nastřílel jednadvacet branek, což je tvé dosavadní kariérní maximum. V
play-off jsi přidal další tři zásahy. Z tohoto pohledu, čistě osobního, asi
musíš být se sezonou spokojený.

„Opravdu maximálně. V létě jsem spoustu věcí změnil.
Určitě v tom hrála roli i změna prostředí, ale myslím si, že i kdybych byl v
jiném týmu, tak bych měl stejné myšlení, které do mě dostal můj kondiční trenér
Roman Horák. Ten mi vysvětlil a ukázal, že nemám takový tah na bránu, že často
situace přehrávám a že to neubližuje jen mě, ale tím pádem i celému mužstvu.
Celé léto jsme pracovali na tom, abych si v hlavě nastavil jiné myšlení, abych
už nebyl ten, kdo neustále hledá někoho na zakončení do prázdné brány, ale
abych byl naopak co možná nejvíce hladový po gólech. To ovoce jsem nakonec
sklidil, pomohl jsem svými góly týmu a jsem moc rád za to, že jsem to dokázal
změnit. Po sezoně jsme to s Romanem i trochu oslavili, že se mi podařilo se
předělat z typického nahrávače trochu i na střelce. Toho osobního rekordu si
moc vážím a věřím a doufám, že to tak bude pokračovat i v dalších sezonách.“

Během celého
ročníku se vám dařilo dávat góly, na druhou stranu je třeba říct, že jste také
hodně gólů inkasovali…

„...Postupem času jsme se zlepšovali. I proto, že na tom
celý tým neustále pracoval. Systém jsme měli dobře nastavený, dobře jsme se
připravovali i na jednotlivé soupeře, ale podle mě ty góly ve velké většině
vyplynuly z nějaké individuální chyby. Hráli jsme dobře, plnili jsme si své
úkoly, ale občas se někdo pokusil udělat něco navíc, nevyšlo nám to, nebo nám
odskočil třeba puk a tím jsme dávali soupeři šanci na skórování. Do další
sezony na tom musíme ještě více zapracovat a rozhodně musíme počet inkasovaných
branek snížit. Měli bychom hrát víc tak, jako jsme hráli teď v závěru sezony v
play-off. Více zezadu, víc zodpovědnosti, v pěti dopředu, ale v pěti i dozadu.
Musím ale také dodat, že v play-off byl fantastický gólman Zdenko (Zdenko
Kotvan). Určitě máme na co navazovat a na čem stavět.“

Co tě vlastně
vedlo k tomu, že sis po svém odchodu ze Vsetína vybral právě Hodonín a Drtiče?

„Vnímal jsem, že je tady ten region hladový po hokeji. Už
tehdy, když jsem sem jezdil ještě jako soupeř, jsem viděl, že tady lidi na
hokej chodí a mají jej rádi. Chtěl jsem určitě jít hrát někam, odkud jsem měl
reference i vlastní pocit, že se tam dělá hokej dobře. Nedokázal bych si
představit sám sebe někde, kde se hraje hokej jen tak, že se prostě hraje.
Pomohlo mi i to, že jsme si vyměnili nějaké informace s Ondrou Halodou a také
to, že trenér Stanislav Beťko o mě ihned projevil velký zájem. Pak už nebylo
moc co řešit a já určitě svého rozhodnutí nelituji. Sezona mi minimálně splnila
má očekávání a v některých ohledech je i předčila. Teď je potřeba to zase o
kousek posunout, abychom nestáli na místě, ale pořád se zlepšovali a mířili
zase o kousek výš.“

Často tě,
minimálně na domácích zápasech, doprovázela i manželka se synem a i na nich
bylo vidět, že si to tady oblíbili.

„Je to tak. Rodina bere hokej jako součást našeho života.
Náš malý tomu úplně propadl, takže ten se pořád jenom ptá, kdy půjdeme na
hokej, kdy si může vzít na sebe dres a kdy se půjde podívat do kabiny. Doma si
pořád hraje s hokejkou a zpívá hodonínskou hymnu, trochu se tím nakazil (směje
se). I to je možná ta moje vnitřní motivace, že mě ještě vidí hrát. A manželka,
ta mě v tom všem hrozně moc podporuje. Sama za mnou přišla, abych ještě kariéru
nekončil a abych dál hrál, protože viděla, že to nebylo tak, že bych si tady
jen něco odehrál a jede se domů, ale že mě to tady nabíjelo pozitivní energií.
Tím pádem na sebe bere tu hlavní zodpovědnost, co se týče domácnosti a starosti
o rodinu. V sezoně jsem hodně pryč a na rodinu není tolik času jako bych chtěl,
což mě samozřejmě hrozně štve. Žena to ale musí i s pomocí našich rodičů
zvládnout, bez nichž by to bylo hodně složité. Jsem moc rád, že mám takové
zázemí, které mi dovoluje pokračovat a být synovi i nadále vzorem.“

Nedá mi to se tě
nezeptat. Už se kluci v kabině polepšili a koupili ti nějakou sedmičku vína?

(smích) „Jo, už se polepšili. Ke třicátinám jsem dostal
celý karton a už si navykli na to, že jsem vinař. Když třeba Jurčis (Petr
Jurča) udělal svůj bodový rekord, tak mu trenér dal spoustu litrů vína a on se
se mnou velmi kamarádsky a jako velmi dobrý parťák podělil.“

Navštívil jsi už
nějaký místní sklípek?

„My vždycky po sezoně i se ženou vyrazíme na jižní Moravu
a objedeme pár sklípků. Letos nás to teprve čeká. Několikrát jsme byli na
Pálavě a i teď už toho máme naplánováno povícero a těším se, až si spolu u
dobrého pohárku ve sklípku odfrkneme od toho celoročního shonu.“

(red. + web stránky shkhodonin.cz) 

DISKUZE

comments powered by Disqus


16:15 | 04. Červen 2018
Kultura

KAM VE VESELÍ A OKOLÍ v červnu 2018

List_bez_n_zvu_1

Blatnice pod Svatým Antonínkem www.obecblatnice.cz tel.: 518 331 2252. – 3. 6. Víkend otevřených památkových domků / Ojedinělé zpřístupnění památkových domků, objektů ...