Cestovatel Balga: „Možná jsem se nezměnil já, ale svět. Kamarádi už mají dítě, já tři tisíce a nevím, co budu dělat.“

Main_mat_j_balga_1
Matěj Balga z Hodonína procestoval za tři roky na kole svět. Teď se vrátil domů | FOTO: Archiv týdeníku Nové Slovácko

Před třemi lety si
Matěj Balga z Hodonína koupil staré kolo a vyrazil za přítelkyní,
která odjela na studijní pobyt do Jižní Korei. O Jeho odjezdu
tehdy věděli jen příbuzní a známí. Matěj Balga ale místo
cesty do Korei, objel na kole a na kánoi celý svět. Své zážitky,
které byly často na hraně, popisoval na sociálních sítích, a
protože jeho profil sledovaly stovky lidí, stal se postupně známým
cestovatelem. Navštívil 42 zemí, jel po hedvábné stezce, viděl
Aljašku, plul po Amazonce. Nejdramatičtější zážitek ho
nepotkal na kole, ale v kánoi, se kterou se snažil přeplavit do
Jižní Ameriky. Ztroskotal, přišel o většinu věcí a dva dny
strávil sám na ostrově, odkud ho zachránili domorodci. Před
několika dny se vrátil tam, odkud vyjel – k železniční stanici
v Hodoníně.

Jak se cítíte po
příjezdu do Hodonína?


Mně se to zdá úplně
nereálné, ale hlavně ty tři roky uběhly jak voda a tady se vůbec
nic nezměnilo.

Pro vás se něco
změnilo, po těch třech letech na cestě?


Já jsem se tam možná
někde ztratil a ten, kdo přijel, je úplně někdo jiný. Těžko
si spojuji toho holobrádka, co vyjížděl v říjnu 2014, se mnou.
Mně bylo 23, teď mi bude 27. Možná jsem se nezměnil já, ale
svět. Moji kamarádi už nejsou na univerzitě, někteří si stihli
pořídit dítě, koupit auta a já jsme teď přijel zpátky, mám
tři tisíce korun a vůbec nevím, co budu dělat.

Proč jste vlastně
vyrazil do světa? Kam jste se chystal?


Na začátku byla
dívka, moje nevyléčitelná choroba a takový pocit, že už tady
nemůžu zůstat, že musím jet a nějak si urovnat myšlenky v
hlavě. Jel jsem jenom do Itálie, abych se vyléčil z Crohnovy
choroby, s tím, že kdyby to vyšlo, tak bych pokračoval do Číny
a za mojí expřítelkyní, která se odstěhovala do Jižní Korei
na studijní pobyt. Chtěl jsem jí dokázat, že pro ni udělám
něco velikého. Ale nakonec to skončilo úplně jinak, ona se
vrátila do Evropy a já jsme si nedokázal představit, že bych se
vrátil a tak jsem pokračoval v cestě.

A proč jste se
vrátil teď?


Už jsem se tak nějak
blížil domů. Ale neberu to jako návrat, spíš je to další
místo, které bych chtěl vidět. Už jsem byl blízko, v Africe,
tak jsem jel na sever. A potom tu byly ještě pragmatické důvody,
jakože mi přestaly platit karty z banky, řidičák mi propadl,
občanku jsem ztratit. Takže jdu v pondělí na úřad, a pak můžu
vyrazit znovu.

Kolik kilometrů
vaše kolo najelo?


Asi 25 tisíc. Trošku
se mi pokazil tachometr, ale 25 tisíc je docela přesný údaj.

To kolo jste koupil
v bazaru?


To jsme koupil v Praze
na Žižkově. Já jsem ho koupil za čtyři tisíce a jen proto, že
bylo levné. Ještě jsem nevěděl, že s ním někam pojedu.

Jaké jste měl na
cestě nejsilnější zážitky?


To nejsilnější bylo,
když jsem se převrátil v Karibském moři, když jsem se snažil
ho přeplout s nafukovací loďkou a tehdy poprvé jsem si říkal,
že to asi nezvládnu. Ale jinak to byly tři roky prázdnin.

Kde vám byla
největší zima a kde největší horko?


Nejhůř jsem se vyspal
v Turecku v minus jedenácti a pak v Pamíru v minus patnácti. A
potom jsem o tři týdny později skoro umřel žízní v čínské
poušti, kde bylo plus 45.

Na svůj profil jste
psal, že máte dva dolary na den. Fungovalo to tak celou dobu?


Tak jsem začínal,
první měsíc jsem utratil 60 Eur druhý měsíc 80, pak se pokazilo
kolo a bylo to 400 Eur. Pak jsem to tak nějak lepil, každé tři,
čtyři měsíce jsem si našel práci a vydělal jsem si na dalšího
půl roku.

Kolikrát jste se
chtěl vrátit?


Asi dvakrát nebo
třikrát a vždycky v momentě, kdy to naprosto nebylo možné. Když
už to pak možné bylo, tak mě to přešlo. Ono se to většinou
střídalo, vždycky přišlo něco, kdy jsem si říkal že, teď už
opravdu pojedu domů. V příštím městě si vydělám na letenku a
pojedu. A v tom příštím městě jsem pak zůstal, vydělal jsem
si peníze a začalo mi být dobře, tak jsem začal přemýšlet, že
pojedu dál.

Co vás na cestě
nejvíc ovlivnilo?


Ze začátku jsem
říkal, že jsem jel pro zdraví, pro lásku a pro víru. A víceméně
už v prvním roce té cesty jsem se setkal se třemi lidmi, kterým
jsem říkal tři apoštolové té cesty. Ten první v Itálii mě
vyléčil, dělali jsme tam spolu olivový olej. Potom jsem se setkal
s francouzským cestovatelem v Íránu, který mi dal víru, že můžu
jet a že se mi to ještě bude líbit a že nebudu sám, že to
stojí za to. A pak v Číně jsme se setkal s dívkou, která mi
ukázala, že láska se dá taky najít.

Chcete se teď
zařadit do normálního života?


Nechystám se na to.
Minimálně další tři měsíce bych se chtěl někde zavřít,
psát knížku a v lednu uvidím, jestli mě to bude táhnout dál
nebo jestli se zkusím nechat zaměstnat. Zatím to nemám v plánu.

Chystáte i nějaké
besedy?


Jediná, co je
potvrzená, tak 30. října v Praze ve Světozoru, ale protože je
zájem, tak se budu snažit nějaké přednášky zorganizovat.

A kdyby se někdo
zeptal Matěji, co byste o tom světě řekl především? Co byste
odpověděl?


To, co by vám řekl
každý, že je to strašně hezké, optimistické místo a vůbec
není nebezpečné a že stojí za to ho vidět.



DISKUZE

comments powered by Disqus


11:12 | 10. Říjen 2017
Zprávy

K nehodě u Žarošic letěl vrtulník

List_2d_krimi__aro_ice_nehoda_42

Žarošice – S vážným zraněním skončil v traumatologickém centru v Bohunicích muž středního věku, který měl v neděli u Žarošic dopravní nehodu. Has...

23:14 | 27. Září 2017
Revue

Metyja s povidly, ale i s tvarohem a jahodami

List__6b_metyja

Znáte metyju? Tento chutný pokrm se jídával vždycky po hodech, kdy bylo doma čerstvé husí nebo kačení sádlo. Spojení slaných brambor a sladkých povidel se sádlem možná...