Právě vystavuje své malby v galerii Divoka, má ráda staré osamocené stavby v přírodě a pořád se usmívá - Iva Davidová

Main_iva_davidova__2
Foto Iva Davidová | FOTO: Archiv týdeníku Nové Slovácko

Iva Davidová, studentka 2. ročníku Užité malby hodonínské umělecké průmyslovky, vystavuje své malby ve školní galerii Divoka. Její veselá a otevřená povaha je v přímém kontrastu s její pečlivou až precizní prací. Kdo viděl její malby, nechápe, jak je mohlo nakreslit tak živé, chvílemi až divoké stvoření. Tak jsme se zeptali samotné autorky.

Je to tvoje historicky první výstava? Jak sis užila vernisáž? Co spolužáci a jak hodnotili tvé práce učitelé a veřejnost?

Ano, je to má první oficiální výstava. Vernisáž jsem si užila skvěle! Nejdříve jsem se bála toho, že tam moc lidí nepřijde, ale nakonec to dopadlo mnohem lépe, než jsem očekávala! Všem se má práce líbila. Přece vám neřeknou na vaší vernisáži, že to není pěkné…

Co jsou tvá díla zač? A jak dlouho obvykle pracuješ na jednom projektu? Na výstavě je čistě jen tvá mimoškolní tvorba?

Má díla jsou převážně kresby linerem. Přijde mi to tak snazší, nerozmazává se to rukou a ani se nijak nezapatláte. Ovšem mám tu i tvorby akvarelem či temperou. Většinou se jedná o architekturu v přírodě či samostatnou architekturu nebo přírodu. Obvykle pracuji na kresbě déle, než na malbě. Kresba někdy trvá dva dny, někdy méně. Malba zhruba čtyři hodiny.  Na výstavě není žádná tvorba, kterou jsem dělala v rámci školy.

Taky název výstavy samotné je slovní hříčkou na téma "divoká Iva", "dovádivá Iva". Jsi opravdu tak divoká nebo se prostě jen ráda směješ?

Jsem opravdu divoká a to díky tomu, že jsem hyperaktivní. Většinou mám dobrou náladu a směju se každé hlouposti.  Když se špatně vyspím, tak mám špatnou náladu, ale jsem přesto hyperaktivní, tedy divoká, ale ne tím dobrým způsobem.

Co maluješ ze všeho nejraději? Kdybys měla říct o nějakém svém díle, že tohle je fakt nejlepší tvůj kousek? Co by to bylo?

Nejraději maluji portréty, do kterých se člověk zahledí a přemýšlí, proč se zrovna ta vyobrazená osoba tak tváří. Třeba lidí, kteří se zrovna smějí, mračí se, pláčou, spí, jsou udivení. Nedá se to tak jednoduše popsat. Snažím se zrealizovat nějakou emoci. Nejlepší díla, která jsem kdy namalovala, jsou dvě zátiší, jsou to školní práce. Což je trochu paradox, protože mám ráda portréty, ale vím, že ta zátiší jsou prostě dobře provedená. U portrétů se vždy najde něco, na čem se dovednostně musí zapracovat.

A jak sis vlastně vybírala střední školu? A proč právě hodonínská průmyslovka?

Střední školu jsem si vybírala s rodiči tak, že jsme chodili po veletrzích středních škol a vy jste nám padli do oka. Byli jsme se podívat na dni otevřených dveří a překvapilo nás to tu, líbilo se nám to.

Tři kantoři z hodonínské průmky o tobě na vernisáži výstavy pěli ódy. To se poslouchá dobře. Jak sis to užívala?

No tak užívala jsem si to skvěle! Kdo by si chvály neužíval. Ale samozřejmě nejsem dokonalá a nikdy nebudu. Vím, že ve svých pracích mám ještě hodně co zlepšovat a to nemluvím o těch školních pracích.

Tvoje rodina tě podporuje na umělecké dráze? Bylo to vždycky snadné nebo sis musela svou cestu k umění vydobýt sama? Kdo je tvůj největší rodinný fanoušek?

Moje rodina mě podporuje skvěle. Myslím, že vše bylo snadné, má cesta k umění byla jasná. A kdyby to nebylo umění, byla by to kriminalistika či herectví. Můj největší fanoušek je samozřejmě maminka, která prohrabuje koše s papírem a hledá, co jsem vyhodila za staré kresby a vše si to schovává. Pak také sestra mojí mamky, která bydlí hodně daleko, ale vždycky je moc nadšená, když jí přivezu nějaké malůvky a které si také všechny vystavuje.

Máš ještě čas na další koníčky nebo ti škola a malování v současnosti moc dalšího prostoru nedává?

Ano, mám na ně čas. Ale tím, že máme moc dlouhou školu, jsem po vyučování dost unavená a tak mám většinou hodně zaneprázdněných víkendů.

Jaké jsou tvoje další koníčky?

Mám hodně koníčků. Krom kresby a malby je to také focení a modeling. Tomu se většinou věnuji o víkendech. Je to celkem náročné, ale z výsledku a pokroku mám vždy radost a chtěla bych to více rozvíjet.  Focení je jen malý koníček. Většinou si vezmu fotoaparát, najdu si pěkné místečko a fotím své kamarády. Potom si moc ráda hraji s editory fotografií a fotky různě upravuji.

Kde bereš inspiraci k tvorbě? Co tě osloví natolik, že to prostě musíš namalovat?

Osloví mě většinou pochmurné věci, nebo hodně barevné. Inspiraci beru všude kolem sebe. Bydlím ve vesnici, kde je krásná starodávná architektura i pestrá příroda a to je rozhodně inspirující.

A jaké jsou tvoje plány do budoucna? Je to sice ještě daleko, ale kam se chystáš po škole? Jaký je tvůj sen?

Mým snem je si spokojeně zajištěně žít po boku svého milovaného, ničím se nestresovat a nikam nespěchat. Mé plány do budoucna jsou ještě opravdu hodně daleko, ale abych takový sen zrealizovala, musím se hodně snažit a to také budu!

Výstava kreseb Ivy Davidové v galerii Divoka potrvá až do 26. dubna 2018 v Ateliérech SŠPU na ulici Dobrovolského 6, Hodonín.

Jana Slováková


DISKUZE

comments powered by Disqus


20:14 | 20. Duben 2018
Zprávy

Slovácký bazar

List_garage-sale-151190_640

RUBRIKA nabídka PráceHLEDÁME PRO PRÁCI DO BELGIE POMOCNÉ DĚLNÍKY NA TŘÍDĚNÍ ODPADU, PLAT 10 EURO/HODINA, DÁLE ŘEZNÍKY, PLAT 13 EURO/HODINA - UBYTOVÁNÍ ZAJIŠTĚNO. INFO ...