„Nejsložitější na vyšívání krojů? Pánské červenice!“ směje se 97 letá podlužácká krojová královna „Tetička Komosná“

Main_r__ena_komosn__1__foto_av
Dolní Bojanovice 21.10.2015 - Den seniorů, na kterém oslavila 95 let paní Růž... | FOTO: Tonda Vrba

Legendární lidové vyšívačce z Dolních Bojanovic paní Růženě Komosné bude na podzim už 98 let. Přesto ale jehlu, barevné bavlnky, korálky či flitry ani sukno na překrásné kordulky odložit do kouta ještě nemíní. I když si už zaučila v rodině náhradu, podlužácké kroje, které miluje stejně jako lidi a tradice v regionu, šije i ve svém věku dál.

Na Podluží není snad nikdo, kdo by tuhle drobnou energickou stařenku neznal. Kvůli krojům u ní totiž zvoní už pětasedmdesát let půlka Podluží. A nejen to. Kroje šije a opravuje i pro přespole, jak říká. Kdyby měla spočítat, kolik kordulek, pánských krojových košil nebo ženských rukávců za svůj život ušila nebo vyzdobila srdíčky, tulipány či jablíčky, nejspíš by se už ani nedopočítala. „Jejda, to byly stovky krojů! Měla sem takovů knížku, kam sem si od všeckých zapisovaua míry. A tá už je úplně plná, už su na konci,“ směje se. Tetička Komosná, jak jí všichni říkají, bydlí v malém malovaném domečku na dolním konci Bojanovic. Lidé tady o ní mluví s úctou. Vystrojila totiž krojovanou krásou celé rodiny, děti k Prvnímu Svatému přijímání, svatebčany, hodovou chasu i lidové soubory a muzikanty z Podluží. S manželem Michalem se šitím krojů celý život společně živili. A když přišel třeba před hody velký „kšeft“, šili oba v malé dílničce ve dvoře od nevidím do nevidím. Klidně i přes noc. „Co je z kroje úplně nejtěžší na vyšívání? Mužské červenice. To je složitý, starodávný vzor. První sa udělá šňůrování, potom sa dodělávají ty krucánky. To můj Michal, manžel, uměl velice pěkně. Tych vzorů je osm, co sa neodchylujů od tradice. Na košule jich je ale ještě víc, snad dvacet,“ popisuje „Tetička Komosná“ roztomilým podlužáckým nářečím. Vzor si prý musí nejprve podle šablony pečlivě překreslit na plátno a až pak motivy hodiny a hodiny pečlivě vyšívá. Její práce je i přes blížící se stovku stejně precizní, jako když jí bylo třicet. „Ten punt dá skoro týden, to je pětatřicet centimetrů výšivky. Tulipán, jablíčko, karafiát, růže. Furt dokola. Za den vyšijete tak deset krát deset centimetrů. Víc ne. To jenom furt navlíkáte bavlnky,“ vypráví. Pořídit si takový kroj, to ale není vůbec levná záležitost. „V dnešní době je to hodně drahé. Mužský vyjde i na třicet tisíc korun. Červenice deset, dalších čtrnáct tisíc krojové boty. Na dalších pět vyjde košula. A když chce někdo pěkné kosarové mašle, to je dalších šestnáct set za metr,“ vypočítává krojová podlužácká královna. Když se jí zeptáte, který kroj miluje ze všeho nejvíc, rozzáří se. „No, který. Tož náš, Bojanovský. Nejen že je pěkný. Bojanovský kroj, to je grácia. To nemože nosit lecjaký ozembúch, to mosí nosit krásný, urostlý chuap, inteligentní, který umí aj pořádně verbovat. To je zkrátka kroj pro pořádné chuapy,“ je přesvědčená lidová vyšívačka, jejíž práci obdivovali kdysi i v Číně a dokonce na Kubě.  Když si u manželů Komosných zadal před lety ušít kroje Státní soubor písní a tanců, to prý snad ani nespali. „Dojela sem tehdy jejich režisérka, vybraua si vzory a ty jsem museua zvětšit, aby byuy výraznější na jevišti. To jsem mysleua, že zbuázním. Od rána do noci, furt navlékat bavlnky. Ale když jsem to pak skládaua do tych kufrů, to vám byla taková krása! Všecko novučké. Úplně mně srdéčko poskakovalo!“, vzpomíná nejslavnější obyvatelka Dolních Bojanovic. Tetička Komosná, to ale není synonymum jen pro precizní krojovou krásu. Ona také celý život cvičila a ochotničila. „Já jsem hrála a můj Michal byl režisér. To jsme sa dycky nasmáli. Když sme hráli ty divadua, napekla sem koláčů, Michal vzau demižon vína a už sme šli. A jaká já sem bývaua tanečnica!“ zavzpomíná se smíchem v hlase. Tetička Komosná neodpočívá, i když by už na to měla zasloužený nárok. „Když nejsu na poli, šiju. Zrovna teď si u mě objednau jeden muadý chuapec, co sa sem přiženiu, kordulu. Tož na ňu akorát našívám flitry. Je to piplačka, ale já tu prácu miluju. Pánbíček mně dau jen jedného syna, protože asi chtěu, abych předávala radost z té krojované krásy,“ uzavřela.

Rh

DISKUZE

comments powered by Disqus


15:38 | 27. Červen 2018
Kultura

NOC NA KARLŠTEJNĚ

List_noc_na__karlstejne_a3_mail

ZÁMECKÝ PARK – 30. 6. 2018 v 20.30 NOC NA KARLŠTEJNĚ muzikálovou komedii plnou známých písniček přiveze do Strážnice Moravské divadlo Olomouc. Nene...