Napsali jste nám

Main_ucitel
Jiří Janda z Hodonína, učitel na Základní a mateřské škole ve Svatobořicích-M... | FOTO: Soukromý archiv

Jak vidí pandemickou dobu ve školství Jiří Janda, učitel ve
Svatobořicích-Mistříně?
Učitelé se nacházejí v současné době ve velice složité situaci. Když
si vybírali jaké budou mít v životě povolání přitahovala je do
školství především myšlenka pracovat s dětmi.
Ale pracovat přímo v osobním kontaktu, být nablízku právě té
skutečné a nefalšované lidské důvěře, kterou dokáží dát dobrému
učiteli jen jemu svěřené děti...
To v dnešních hektických časech a hlavně díky opatřením vzhledem
k C-19 není tak jednoduše možné! Přímý osobní kontakt a interakce
mezi žáky a učiteli ani sebekvalitnější programy a postupy podle
mne nenahradí. A je to dobře! Úloha kvalitního pedagoga je pro mne
přímo nenahraditelná. Ve škole přece nejde jen o přesun informací a
prohloubení zkušeností s naplánovanými tématy.
Chápu asi nutnost přijatých opatření, i když s mnohými porovnáními
a hlavně s výjimkami, možná způsobenými jen mým malým
množstvím informací mám problém.
Ale vraťme se do školy a teď tedy do distanční výuky.
Ukazuje se, že rychlé projednání a schválení distanční výuky tzv “do
zákona” byl promyšlený tah, jehož tvůrci asi už tehdy věděli, že
bude třeba, přestože veřejně tvrdili, že je to jen kosmetická úprava
školní legislativy.
Současná situace naprosto mění zaběhnuté postupy a praktiky. To se
může jevit i jako správný krok, ale přerušení klasických pochodů
bez přípravy a hned byl v březnu krok docela kaskadérský! To chce
buď velkou odvahu, zoufalství nebo naprostou nevědomost! Dva
měsíce a ještě jeden měsíc do prázdnin k tomu, kdy někteří do škol
mohli, někteří museli, někteří nemohli a někteří ani z různých
důvodů nechtěli, dávají dohromady čtvrt roku! Potom nastaly
dvouměsíční prázdniny - tedy dohromady 5 měsíců a benevolentní
pokyn MŠMT v září, aby pedagogové v klidu opakovali další měsíc,
co se minulý školní tok tzv. “nestihlo”... A už z toho všeho máme
půl roku!!!
Celý resort školství má obrovské štěstí na neuvěřitelné množství
naprosto bezejmenných a neviditelných lidí, kteří byli v posledních
měsících schopni se intenzivně připravovat na situaci, kterou snad
asi bylo možno předpokládat...
Dnes jedeme my kantoři se svými žáky už jeden nebo dva týdny
opět výuku distanční tedy “na vzdálenost” nebo dokonce “s
odstupem”. Jenom díky neuvěřitelné snaze mých kolegů, obětavosti
rodičů a s ochotou dětí je něco takového vůbec možné! A stačí aby

nefungoval nebo fungoval špatně jeden těch tří faktorů a už to není
distanční výuka ale distanční boj.
Celá společnost se dostala za toho půl roku někam jinam, než byla
na jaře. Ochota vzájemného pochopení, snaha o možnost “vyjít
vstříc” i obyčejný osobní klid stále zatím klesá. A to není dobré.
Nemáme v domácnostech nic cennějšího než jsou naše děti a jejich
děti! A to i my učitelé! I my jsme rodiče a prarodiče! Vybrali jsme si
toto nádherné povoláni právě proto, že jsme chtěli s těmi dětmi být.
Studovali jsme, abychom věděli jak a co učit a procházíme léta
praxí, abychom poznali kde jsou skutečné možnosti dětí a denně
prověřujeme své postupy a zkušenosti, abychom snáze a lépe dosáhli
úspěchu ne nás ale nám svěřených dětí!
Rodiče, kteří jdou ochotni opravdu a upřímně spolupracovat s
takovým pedagogem jsou fantastickým partnerem právě pro tyto
činnosti. Ne rodič, který je “vtipným” glosátorem nebo přímo
naprostým odsuzujícím kritikem svého pedagogického partnera.
Když pojedete do servisu, vyslechnete si spoustu informací, co a jak
byste měli dělat, aby vaše auto co nejvíc a nejdéle vydrželo. Když
ten samý člověk něco podobného vyslechne ve škole, je z toho často
problém nebo konec jakékoli spolupráce. Co má tedy větší cenu?
Auto nebo dítě? Asi až moc expresivní myšlení, že?!?
Osobně jsem strašně vděčný rodičům svých žáků, že dokáží
pochopit, že ta pravda vždycky leží někde uprostřed nás a tak je
nejjednodušší cesta, když se na půlce té cesty spolu potkáme!
Nemůžeme dnes čekat do ledna, “až se situace spraví”! Je to
obrovský nápor na rodiče, žáky i kantory!
Kvalita práce i spolupráce je každým týdnem více a více
poznamenána.
Volíme mezi veřejným zdravím a výkonností školské soustavy,
hledáme tzv. kompromisní řešení, ale naše děti nejsou
kompromisem! Dobré řešení podle mne neexistuje a na 100% vím,
že existují skvělí kolegové a kolegyně, na 100% vím, že jsou úžasní
rodiče a děcka jdou přece děcka, se vší svou fantastickou vnímavou
duší, kterou přece hledáme a nacházíme!
Doba je tedy těžká, ale věřím, že pokud budeme všichni skutečně
pracovat v zájmu dětí, bude to fajn. Já k tomu osobně jen potřebuji
co nejdřív se potkat s žáky ve třídě...

DISKUZE

comments powered by Disqus